sobota 9. ledna 2016

Za zataženými závěsy I. část

zdroj
Ráno toho dne bylo jiné. Místo budíku je vzbudil zvonící telefon. Volal Petr, šéf, že firma nestíhá a zda F. může nastoupit do práce dříve. A tak vstávali... F. se jako obvykle vydal do koupelny a Al. jako každé ráno připravila svačiny na stůl, uvařila čaj, dohodli se, že dnes posnídají každý zvlášť, tudíž nemusela nikam pospíchat. Měla přeci volný den určený pro učení na pondělní zkoušku. Bylo to ráno jako každé jiné a přesto tolik odlišné. 
F. posbíral vše, co mu nachystala, poděkoval za čaj a po rychlém polibku se za ním zabouchly vchodové dveře. Al. se rozhodla ještě zůstat v pyžamu, a protože ji při učení rozptyluje chod okolního světa, zatáhla závěsy v obývacím pokoji. Ihned zasedla k učení. Po zopakování látky z předchozího dne se rozhodla zajít se psem. Už venku se jí zdál svět jiný. Ve čtvrti, kde žijí, je obvykle venku spousta maminek s kočárky či batolícími se ratolestmi klouzajícími v tomto nečasu po neudržovaných chodnících. Dnes je tam čekala pouze mlha a hrobové ticho. Možná z dálky slyšela dozvuk rušného města, možná se jí to také zdálo. Opatrně nakračovala po zmrzlé silnici, pod psími packami křupal sníh. Se svíravý pocitem psa odvolala domů a urychleně se vrátili do svého vytopeného bytu, zpět k učení. Stále se snažila uchlácholit svou rozjitřenou mysl, věnovala se běžným denním činnostem, pozornost upírala především na učení, aby sama v sobě opět nevyvolala pocit, že něco není v pořádku  který její fantazie dokázala rozvinout v jadernou katastrofu či zombie apokalypsu, jež ji rozhodně nemine. 
Takže ticho. Občas pouze tlumený odkaz života kolem. Po pár dalších kolech učení se rozhodla jít si odpočinout. V té chvíli jí už vrtalo hlavou, proč se F. celou dobu neozývá, nicméně uklidňovala se, že jim v práci chybí kolegové, proto nestíhá a určitě je v pořádku. Po hodině vydatného spánku opět zkontrolovala telefon, ale nic na ni nečekalo. Pouze si všimla, že nemá signál, proto telefon restartovala a odložila jej zpět, aby ji zbytečně nerušil. Aby se odreagovala, zapnula na chvíli hudbu, s písní na rtech se pustila do přípravy oběda, z balkónu podala psovi kost. Ta jej pochopitelně zabaví na delší dobu a nebude pociťovat potřebu mít přehled o tom, čemu se věnuje. Při obědě zběžně prolétla internet, avšak nikde se nic nedělo, tak se navrátila k učení. 
I přes zatažené závěsy bylo zřetelné, že se venku setmělo. Již měla strach, zda se F. nic nestalo, proto začala hledat svůj telefon, aby se mu pokusila zavolat. Vyhledala jej mezi často volanými kontakty, stlačila symbol sluchátka pro vytáčení, nicméně ozvalo se pouze strojové "Volané číslo neexistuje", místo radostného zvolaní F. hlasu. 
....................
zdroj

.........................
Jak sněhová vločka 
ubírám se tmou, 
jak černá kočka
proplétám se zimou. 

Tma vychází z duše mé, 
nastala tvým odchodem, 
zanechání mě samotné, 
krutým podvodem. 

V naději upírám zrak
prázdnotou tlející,
směrem, kde je znak, 
bolesti mé se vysmívající. 
Alexiam

Žádné komentáře:

Okomentovat