neděle 23. listopadu 2014

Dýchám!

Znáte ten pocit, že umíráte ve vlastním těle? Tím tělem byl můj vlastní život. Tekly proudy slz, ale nikam mě nedovedly. Byly řečeny laviny slov, ale já se dále pod nimi dusila. 
Pak jsem si uvědomila, že kolikrát je radikální řez jedním z nejlepších řešení. Tak jsem zařízla do živého. Ten pocit, že jsem si odřízla část sama sebe... Pak mě zavalily všechny starosti s tímto řešením spojené. Ale víte co? Zase začínám mít pocit, že dýchám! Že žiju! Tolik mi to všechno chybělo...
I'm addicted on happiness!
zdroj zde
Po ránu opět otevírám oči, 
svět a mě dělí vodní hladina, 
hlava se mi z hrůzy točí, 
sevřená jsem tu jediná. 
Místo výkřiku děsu, 
polykám návaly vody, 
chci uniknout tomu stresu, 
utéct do světa svobody. 
Visací zámek na hrudi, 
ten mě tady tiše dusí, 
jemné impulzy srdce budí, 
rozhodlo se: Šťastné být zkusí!
Alexiam Joannem

Žádné komentáře:

Okomentovat