sobota 14. června 2014

Ježíšci iluzí

Když jsem byla menší, věřila jsem, že všichni moji blízcí jsou nesmrtelní. Maličko mi to "pokazili" děda s taťkou, kteří umřeli, ale vždy jsem si to nějak obhájila. Svým způsobem mi takové iluze zůstali do dneška. 
Bude mi dvacet a opět se mi to nějak kazí... Další zářez nesmrtelnosti dává nádor na mozku mojí babičky, takže "myslím pozitivně". Nicméně nejtěžší je, že jsem vždy v hloubi duše věřila, že taťka neumřel, přišel o paměť a zůstal v Bulharsku. A včera... Mamka se tehdy přesvědčila. 
Vlastně se cítím jako když mi řekli, že Ježíšek neexistuje. 
zdroj zde
Jak ve špatném snu, 
sama sebe do děje zvu, 
oči urputně nejdou zavřít, 
byť chtěla bych uniknout, 
iluze musím okřiknout, 
už nechci naivně snít!
Alexiam

Žádné komentáře:

Okomentovat