středa 28. května 2014

Panoptikum volební místnosti č. 52

Nedovolím si opomenout jeden z velezážitků mého současného života - mám na mysli panoptikum s názvem volební komise pro volby do europarlamentu 2014. 
Když jsem loni končila brigádu jako noční recepční, říkala jsem si, že mě nic horšího potkat nemůže. Přibližně po půl roce mne život vytrestal, nastoupila jsem do call centra. Po této zkušenosti jsem si řekla, že nic podobného už říkat nebudu, abych nezažila ještě horší hrůzu. A minulý víkend přišel zážitek srovnatelný s..asi spíše recepcí. 
S vidinou snadného výdělku jsem se přihlásila do volební komise. Ještě na schůzi vše vypadalo celkem normálně, byť paní, která nám vše vysvětlovala byla značně nepříjemná až nevrlá. 
V pátek okolo poledne jsem se tedy nachystala a vyrazila - do jámy lvové. Sešlo se nás zde celkově 8. 3 mladé slečny, 1 velmi stará paní, 2 dámy ve středním věku, 1 starý pán, 1 pán středního věku a jeden mladík tak okolo 25 let (?). Předsedou byl pán středního věku, říkejme mu třeba Eda. 
V komisi jsem za víkend strávila přibližně 15 hodin a nejsem si vůbec jista, zda alespoň hodinu z toho času tam strávil také Eda. Tím mě celkem vytáčel, jelikož on nesl hlavní odpovědnost, oháněl se tím, jak předsedu dělá již 20 let, jaké má zkušenosti, bla, bla. Navíc nám pan Eda sežral všechnu moudrost světa. Ale kdyby alespoň ventiloval tu "dobrou" část, jeho hlavní myšlenkou bylo jak co odrbat či ošidit, ulehčit si už tak snadnou práci nebo se jí v nejlepším vyhnout. 
Zapisovatelka byla jedna z dam ve středním věku, budeme jí říkat Jana. Ta tam sice strávila celý čas, ale také to byl případ sám o sobě. Za celou dobu zavřela svá ústa jen když něco jedla (naštěstí to bylo poměrně dosti často). Vše jsme slyšeli minimálně 3krát. Nejvíce si tuto skutečnost odnášel její synovec - mladík okolo 25 let. Jeden den slyšel historku o jejím ponorném vařiči, kterak ho zničila, když převrhla pohárek z varného skla. Druhý den ji slyšel znova. Avšak s dodatkem, že doma má ještě jeden - ÚPLNĚ NOVÝ Z NDR! Jasně, úplně nový... Když nám velmi stará dáma rozdávala čokoládové bonbony, odložila Jana svému synovci, který v tu chvíli nebyl přítomen, jeden bonbon. Navrátivší se mladík od ní ihned slyšel, že tam má bonbon, ona sice měla dva, ale on tam má jen jeden. 
Pokyny ke sčítání jsme během těchto 15 hodin slyšeli mnohokrát, navíc účast byla velmi slabí, tudíž jsme se neobávali žádných stresů či zmatků. Ty obstarali Eda s Janou sami. První Eda špatně hlásil hlasy, poté Jana všechno tisíckrát opravovala, stále se vracela. 
Ani nevíte, jak jsme byly, my 3 mladé slečny, vděčné, když jsme se se zbytkem našeho panoptika loučily. 
zdroj zde
P. S.: Abych volbám pouze nekřivdila, setkali jsme se s mnoha milými starými lidmi - nejvíce zahřálo, když jsme v jedné rodině, kam jsme zamířily s urnou, dostaly "výslužku" x). 
Alexiam Joannem

Žádné komentáře:

Okomentovat