středa 23. dubna 2014

Zmatek

Bezradně se rozhlížím
na rušné křižovatce života, 
kudy jít dále přemýšlím,
když v duši vzkvétá prázdnota. 

Napravo děsivá je saň,
pouští síru do mých plic, 
marně hledám bezpečnou dlaň, 
která odvedla by mě pryč.
Nalevo vidím temné mraky, 
občas blesk prořízne nebe, 
chtěla bych tam a tady taky, 
ale každá strana jinak zebe. 

Za mnou už tlačí se fronta
do života spěchající mládeže, 
bezelstná forma dětství krádeže, 
už otevřeli si svá konta
v bance zvané dospělost,
před nimi já a moje zbabělost,
tichý útěk od zodpovědnosti. 

Nevím, kam spěchají, 
co žene je do světa, 
kde chybí lidská ochota
a city se tam tají. 
Alexiam

Žádné komentáře:

Okomentovat