středa 19. března 2014

Jeden svět

Zrovna jsem se vrátila z kina.. Otřesená, omráčená, vyděšená. V Brně momentálně probíhá festival dokumentárních filmů Jeden svět. V programu se objevil dokument, který jsem již dlouho hledala, ale nikde na internetu nebyl, tudíž jsem si jej nemohla nechat ujít. 
Film se točil kolem události, která otřásla v základech mnoha lidskými života - kauza Cervanová
Bylo 9. července 1976, když v Bratislavě zmizela mladá medička Ľudmila Cervanová. Po diskotéce uspořádané SSSR se měla vydat za přítelem do Košic, avšak nikdy nedorazila do cíle. Po čase ji nalezli svázanou utopenou v řece. Vyšetřování trvalo několik let, až po pěti letech odsoudili 7 mladých mužů z Nitry k poměrně vysokým trestů (i když v porovnání s tím, na kolik a za co se v té době odsuzovalo v "nadřazeném" SSSR...), přestože jim hrozili trestem smrti. V roce 91 při příležitosti hromadné amnestie byli propuštěni... Ale i oni chtěli očistit svá jména. Rozhodli se tedy pro další proces, jelikož důvěřovali slovenským DEMOKRATICKÝM soudům. Bohužel se zmýlili a v roce 2006 byli opět odsouzeni k trestům odnětí svobody až 15 let. Dnes jsou opět na svobodě, ale ani jeden nemá klidné spaní, když je polovina obyvatel jejich rodné země považuje za bezcitné vrahy a násilníky. Nic na tom nezmění to, že ta druhá polovina v nich vidí další z mnoha obětí vykonstruovaných procesů socialismu. 
Co mnou ale tolik otřáslo? Myslela jsem si, že vím, co čekat, jelikož momentálně čtu Souostroví Gulag od Alexandra Solženicyna, který se problematice justice v tehdejším SSSR věnoval poměrně obsáhle v celém prvním dílu, ale... Za minulého režimu vše proběhlo dle mých očekávání, velké zklamání přišlo až při procesu z roku 2006. 
Korunní svědci i obžalovaní vypovídající pod obrovským psychickým tlakem (odvézt matku na několik dní od kojence, nechat dvě těhotné ženy potratit, zastrašování, že obžalovaným zničí rodinu, že svědky zavřou pro křivou výpověď, když vše neprobíhalo podle plánu apod.), obžalovaní bez advokátů, falšované výpovědi i s podpisy svědků, kuplířství s životy (když budete hrát podle našich pravidel, ušetříme vás trestu smrti) nebo předpřipravený scénář, který obžalovaným a svědkům dokola opakovali, než se jej naučili zpaměti, to jsou hlavní rysy tehdejšího vyšetřování. A kauza Cervanová nebyla výjimkou, příklady jsou konkrétní. 
Velmi mne zaskočil přístup soudních lékařů, kteří s největší pravděpodobností podcenili důležitost své práce v tomto procesu a neprokázali ani dostatečnou snahu. Ale mnohem více mě zaskočil přístup soudu k jejich chabým výsledkům - to, že se neobjevily žádné vnější známky znásilnění, přeci neznamená, že k němu nedošlo??! Pokud ženu opakovaně znásilní 7 mužů, tak to už nějaké důkazy zanechá. 
Dalším obrovským pochybením bylo nepovolání očitých svědků, kteří Cervanovou viděli, mluvili s ní nejspíše jako poslední, když si stopla auto nějakých Arabů. Chce se mi křičet - jak je to možné? Jak jste to mohli připustit? Jak je můžete ještě někdo obhajovat?!
Nejsmutnější je na tom fakt, že ani dnešní soudy to nezajímalo... Obhájce, když na nějakou nesrovnalost poukázali, okamžitě odbyli a umlčeli. Nikdo z nich nechtěl slyšet pravdu, vyjádřit se k tomu. Nepozvali nové svědky, neřešili, jak je možné, že vzniklo tolik chyb v původním vyšetřování... Údajní vrahové se podrobili testu na detektoru lži, to také nikoho nezajímalo. Proč také, že ano.. 
zdroj ZDE
Nic se nezměnilo. S klidným srdcem mohu říci, že mi tento dokument dokázal, že to nebude pryč, dokud budou žít ti, kteří žili za "jejich" režimu, nedej Bůh s nimi sympatizovali. Hned jsem si vzpomněla na slova T. Kluse v jedné z jeho písniček - upřímně řečeno trochu teskno mi je, že nám stačí DEMO - demokracie, jinak se to totiž nazývat nedá. 
Alexiam Joannem

Žádné komentáře:

Okomentovat