neděle 5. ledna 2014

Měkké usínání ve smrti

zdroj zde

V němém přítmí večera, 
usínám klidně docela, 
pociťuji Tvé měkké doteky, 
jsi vrah měnící převleky.

Hladíš mě svými slovy, 
ruku strkám do huby lvovy, 
nejsi ten, kým se tváříš, 
mylnou iluzi vytváříš.

Ach.. Jsem naivní, hloupá, 
už někdo kosti mé chroupá
a já křičím, křičím o život, 
všechno je tu nakřivo. 

Až nyní, oči otvírám, 
zrak do zdi upírám, 
tam kde byl lev před chvílí, 
stojí slon sněhobílý. 
Alexiam Joannem 

1 komentář: