úterý 14. ledna 2014

Krokodýlí půda

Tak jo zase jeden sen.. Asi mě nikdy nepřestanou překvapovat.

Byla jsem někde v cizině, snad v Itálii nebo Francii a měla jsem se sejít s Fáďou, který tam přijel za mnou. Přes krásné historické město jsem šla podle mapy v mobilu, ale pak jsem musela projít přes statek jedné rodiny. Nabídli mi ubytování, dali mi najíst, ale mapa pořád hlásila, že musím najít poklop, kterým se dostanu na půdu, tam vylézt ven oknem a přes střechu k rodině, kde ho najdu. Pořád mě uháněl, kde jsem, proč mi to tak trvá... Odpoledne jsem se vydala hledat tu půdu, byla v obrovské hale, jako by to byla stodola a byly tam jen dva poklopy, kudy nahoru. Na ten druhý mě upozornily jeho dcery, které tam taky lezly - pod Vánočním stromečkem měli každý rok krokodýla a na zbytek roku ho ukládali tady na tu půdu. V určité časy se budil a ony si ho chodily pohladit. Vylezli jsme tam ještě s jednou slečnou, krokodýl byl krásný a já začala hledat okno, jenže to už se krokodýlovi nelíbilo. Pokaždé ze sebe vydal takové "Ja" a pak na mě zaútočil. Tak jsem ho shodila za těma holkama dolů. Ty začaly utíkat, ze strachu a i proto, že se blížil jejich otec a ony měly zakázané tam chodit. Otec odchytil krokodýla a vedl ho zpět. Já konečně našla to okno. Jenže jsem se tudy nemohla protáhnout. Už tam skoro byl a mě se povedlo dostat se ven. Zamávala jsem mu a zavřela okno. Dostala jsem se na zahrádku rodiny, kde byl Fáďa. Tam stál maličký kluk/chlap a pořád ukazoval na jejich dům a něco mumlal. Prolézala jsem přes všechny ty záhonky (kupodivu na lepence, kterou měli střechu pokryté se velice dařilo angreštu a bramborám), abych nic nepošlapala, cítila jsem, že se k němu blížím, ale něco není v pořádku... A tady končím. 
zdroj zde
A tak si říkám, co mu asi tak mohlo hrozit...nebo stále hrozí?
Alexiam Joannem

Žádné komentáře:

Okomentovat