úterý 26. listopadu 2013

Advent, Vánoce, Tvoje, moje rodina


Již delší dobu od své matky poslouchám - blíží se advent, za týden bude advent - musím uklízet, vyrábím jehlan z větviček (ne jeden, minimálně 5), budu péct cukroví (což v naší rodině znamená napéct množství, které by spořádala větší somálská vesnice), ještě dokoupím poslední dárky, musíme zajet pro stromek (jehož špičku, když uřízneme, aby se vlezl do obýváku, bychom mohli dát babičce a měla by obstojný stromek, který by jí kdekdo ještě záviděl) apod. Ani jediná zmínka o tom, že by se chystali trávit více času společně nebo se zaměřili na své nitro. Tak si říkám... Ví oni vůbec ještě, co znamená advent? A víme to my, když sledujeme tento pokroucený model našich rodičů? Kam se vytratila ta pohoda Vánoc? 
Pamatuju si sama sebe, jak jsem na Štědrý den nejedla, abych viděla zlaté prasátko (které jsem bohužel později našla u rodičů ve skříni) a večer jsem měla hlad, takže mě ani tolik netrápil blížící se "Ježíšek", ale hlavně.. Ten chodil každý rok, ale já před chvílí viděla zlaté prasátko. A porovnávám to se svými sourozenci, kteří celý den cpou sladkosti, u večeře si dají 2 až 3 sousta a pak naštvaně čekají až dojí všichni ostatní. Vzpomínám si, jak se jeden rok můj mladší bratr málem rozplakal, když jsem mu řekla, že jsem ho (Ježíška) viděla za oknem, protože rodiče nás posílali vyhlížet, aby mohli přenést dárky pod stromeček. On vlastně nevěděl, o co má jít, tak měl strach.. Tak mi vrtá hlavou, jak je toto možné. Vždyť to byla první informace, kterou jsme se o Vánocích dozvídali, že Ježíšek je malé miminko v jesličkách a většina z nás přemýšlela, jak to může malé mimino zvládnout. 
A stále více si uvědomuji, že toto jednou nechci. Nehodlám svým dětem lhát, chci jim upřímně říci, kdo byl Ježíšek, jaký byl jeho osud, ale také to, že on dárečky nenosí, že jim je kupují rodiče, kteří je milují a chtějí jim udělat radost. Také nechci dopustit, aby pro ně byly Vánoce o těchto dárečcích, ráda bych jim předala to, co je (nejen) na těchto svátcích opravdu důležité - láska, soudržnost, ... Chci, aby se dokázali upřímně usmát, i když dostanou třeba pruhované ponožky a ne lego ninjago, po kterém touží už CELÉ dva týdny (od toho co na něj viděly reklamu v televizi). Chci, aby věděly o adventních nedělích více, než jen to, že jsou to poslední 4 neděle před Vánocemi. Chci jim předat tu atmosféru. 
Alexiam Joannem
zdroj zde

3 komentáře:

  1. Moc pěkně napsáno. Jen bych rád podotknul, že to, jak je nám i hiostoricky Ježíš prezentován, může být záměrná lež. Takže lze svůj příběh dětem "kdo je Ježíšek" tím spíše patřičně modifikovat. :-) Možná je to názor jen můj, ale podle mě i dítě potřebuje ještě tak do 7 let (první fáze vývoje, kdy není vědomí naplno ukotvené v těle) nějaké to nadpřirozeno ve světě - prohlédnutí, že Mikuláš, čert ani Ježíšek fyzicky nejsou, má podle mě svůj, byť bolestivý smysl. Ale samozřejmě hrozí riziko zanevření na jakékoli nemateriálno, o což se stejně postará škola a míra vyvinuté intuice nakonec stejně určuje to, jak se s vnímáním reality člověk vypořádá třeba v pubertě a posléze i dál. :-)

    Patrik

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sama nevím, jestli se chci nějak držet Ježíšova příběhu, který nám předkládá katolická církev. S tou nesouhlasím všeobecně, nejen v tom, co předkládají lidem v bibli. A upřímně musím podotknout, že mě svým způsobem děsí.
      Nechtěla bych své děti připravit o nadpřirozený svět, mě se ale nelíbí to, jak se dnešní děti upínají na Ježíška pouze jako na symbol dárků. Myslím si, že jsou nadpřirozené postavy, které jsou pro vývoj dítěte hodnotnější. Moc doufám, že se mi podaří mé děti provést dětstvím a životem tak, aby poznaly duchovní a nemateriální hodnoty i svět, aniž by je společnost ušlapala, aby si jednou mohly vybrat ony samy.. (Ještěže mám stále dost času přijít jak na to x))
      Alexiam

      Vymazat
  2. Alexiam, Patrik - zvládnete to ! B

    OdpovědětVymazat